Období první republiky
V roce 1918 vznikla Československá republika a je samozřejmé, že mladý stát potřeboval pro svou obranu vybudovat armádu schopnou reagovat na vnější nebezpečí. S budováním armády souvisí rovněž potřeba tuto armádu materiálně vybavit tak, aby byla schopna plnit stanovené úkoly. V Československé republice se bylo možno opřít o silnou průmyslovou základnu, zejména českých zbrojovek, které zásobovaly technikou a materiálem rakousko-uherskou c.k. armádu. Je možno konstatovat, že dodávky od těchto zbrojovek byly na vysoké technické úrovni. S potřebou vybavovat armádu technikou a materiálem souvisí rovněž potřeba vybudování orgánu, který by zodpovídal zejména za realizaci nezávislé kontrolní a přejímací činnosti. Tato skutečnost vycházela ze zkušeností z doby Rakouska - Uherska, kdy rakousko - uherská c.k. armáda výrobu vojenského materiálu dozorovala svými vlastními technickými orgány .
V období první republiky byly pod technickým odborem MNO ustaveny Zbrojní technické úřady (ZTÚ) rozdělené podle odborností a umístěné u hlavních finálních dodavatelů. V těchto ZTÚ působily dozorčí orgány vojenské správy. Tyto dozorčí orgány vykonávaly zejména kontrolní a přejímací činnost ve prospěch ministerstva národní obrany.
Do roku 1938 existovaly tyto ZTÚ:
- Plzeň
- Adamov
- Brno
- Považská Bystrica
- Vlašim
- Semtín
- Strakonice
- Praha
- Vsetín
- Dubnica nad Váhom
- Uherský Brod
Období 1938—1945
V době druhé světové války byl československý zbrojní průmysl nucen se podílet na dodávkách techniky a materiálu pro německou armádu. Německá armáda měla vytvořeny své vlastní dozorčí a přejímací orgány, které sledovaly jakost a kompletnost dodávek. Tyto orgány byly ustaveny pod Úřadem pro výzbroj a válečné hospodářství.
Období 1945—2000
Období od roku 1945 až do roku 2000 je dlouhé a poznamenané celou řadou změn politických, hospodářských i změnami v resortu obrany. Orgány vojenské přejímky byly zpočátku zařazeny ve strukturách Zbrojně technických úřadů pod technickým a letecko- technickým odborem MNO. V roce 1951 došlo k podstatné reorganizaci i této složky, vznikla organizace zástupců vojenské správy (ZVS) začleněná pod hlavní hospodářskou správu MO. Hlavní změnou v technické oblasti byla zejména ta skutečnost ,že ZVS se zaměřovali na kontrolu a sledování v průběhu celého výrobního procesu. Původní dozorčí orgány pod ZTÚ se věnovali zejména konečné kontrole a přejímce.
V roce 1955 dochází k rozčlenění ZVS pod jednotlivá velitelství druhů vojsk a materiálové hospodáře. V roce 1976 dochází ke vzniku Správy vojenské přejímky MO se sloučením ZVS pod jednotné velení vyjma týlových materiálů (PHM, proviant, výstroj). Tato struktura vydržela až do roku 1989, kdy začíná neblahý sled reorganizací, zejména nejvíce nevydařená byla reorganizace v roce 1993 provázená názorem, že jakost není důležitá, ale hlavní a jediné kriterium je cena výrobku. ZVS byli začleněni v Úřadu přejímky techniky a materiálu (ÚřPTM), který spadal pod Velitelství logistiky GŠ. V tomto roce byla upravena organizační struktura oborů ZVS – je vytvořeno 5 oborů (Praha, Pardubice, Nový Jičín, Brno, Vodochody).
Od roku 1997 se situace postupně začala zlepšovat, byl vytvořen Vojenský úřad standardizace, katalogizace a řízení jakosti (VÚSKŘJ), který byl začleněn v rámci majetkové sekce a později, od roku 2000, v rámci Národního úřadu pro vyzbrojování jako Hlavní úřad standardizace, katalogizace a státního ověřování jakosti (HÚSKSOJ MO).
Období od roku 2001
Od 1. 10. 2001 je tento Úřad přejmenován na Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (ve smyslu zákona 309/2000 Sb.). Rok 2001 je pro oblast státního ověřování rovněž velice významný, zákon 309/2000 Sb. nabyl dnem 1. 4. 2001 účinnosti a je od tohoto data základem pro všechny procesy se státním ověřováním jakosti spojené. Probíhá postupná implementace do návazných dokumentů a příslušné pasáže zákona jsou uplatňovány zejména při přípravě a realizací zbrojních zakázek. Úřad plní své povinnosti nejen pro resort obrany, ale i pro jiné státní odběratele včetně zahraničních, své povinnosti plní za Českou republiku a je postaven nadresortně.
Státní ověřování jakosti výrobků určených pro obranyschopnost státu není v České republice něčím zcela novým, ale přijetím zákona 309/2000 Sb. dostala celá problematika spojená s jakostí výrobků a služeb požadovanou vážnost.
